Na základě veřejné soutěže ART Cukrovar vzniklo dílo Cukrouš, několik metrů vysoká socha nespecifického zvířete, které bude obrůstat popínavpou rostlinou a poskytovat stín i životní prostor různým organismům.
autor: Linda Čihařová, spoluautor: Petr Korecký
Záměrem díla pro ART Cukrovar je zvýraznit důležitý aspekt rezidenční čtvrti Cukrovar – blízkost k přírodě. Cukrouš je blíže neurčené zvíře spletené z kovových prutů ve tvaru větvoví. Je zároveň živočichem i rostlinou. Promítá živou přírodu přímo do své DNA tím, že využívá popínavé rostliny jako srst, která ho časem pokryje. Bude díky nim živý, proměnlivý v čase a bude stárnout společně s lidmi, kteří zde budou žít. Symbolizuje symbiózu mezi lidskou touhou formovat své okolí a přirozeností přírody tyto výtvory zpět pohlcovat. Poskytuje životní prostor a potravu dalším živočichům. Je výrazným bodem setkávání, v létě poskytujícím stín ve svém podloubí. Je archetypem domečků z dětských her a připomíná nám, že i dospělí si mohou hrát
Cukrouš je ve tvaru nespecifikovaného zjednodušeného zvířete, které je tvarově inspirováno více různými organismy a které bude postupně porůstat popínavou rostlinou. Konstrukce je spletená z kovových prutů ve tvaru větví. Celé zvíře je tak zároveň i rostlinou, vydávající se na pomyslnou cestu časem. Je mementem vděku za poskytnutý prostor, který jsme jako lidé vzali do své správy a připomínkou divokých zvířat i jiných tvorů obývajících tuto lokalitu před tím, než ji do své správy vzali lidé.
Vzpomínkou na ne tak dávnou minulost, kdy zvířata pomáhala lidem v začátcích průmyslu. Zajímavou souvislostí je to, že se velká hospodářská zvířata krmila a dodnes krmí sušenými ”cukrovarskými řízky” – zbytky z cukrovarnické výroby.
Proces růstu a stárnutí je součástí díla. Cukrouš je hotový v každé fázi – neporostlé i zarostlé tak, že se tvar už ztrácí. Lze jej však udržovat v čitelné podobě. Bude pravděpodobně obhospodařován společně s ostatními dřevinami v parku. Teoreticky by se o něj mohla starat i místní komunita. V modřanech máme velmi silnou komunitu KPZ s mnoha aktivitami. Předpokládám, že někteří z nových rezidentů se do ní časem také zapojí.
Cukroušem lze procházet, k čemu nabádá i stezka z nášlapných kamenů. Oživuje prostor vstupu do areálu a vítá jeho návštěvníky i rezidenty podobně jako Rhódský kolos nebo socha Svobody lodě ve svých přístavech. Tento břeh řeky byl i v minulosti důležitým vstupním bodem ve směru toku Vltavy do centra Prahy.
Konstrukce je tvořena pruty o síle 20 m a 15 mm, svařovanými k sobě a propletenými pro větší pevnost. Každá noha má 6 základních silných prutů které jsou provázány do druhé strany nohou a jsou ukotveny v betonových patkách schovaných pod zemí. Místa svárů jsou povrchově upravená – sladěna s ostatním povrchem.
Celkový vzhled konstrukce naznal v průběhu práce větších změn, které byly inspirovány jak možným použitím roxorů (které však nakonec nebyli konzultanty doporučeny), tak lepší popínatelností a zachytávatelností pro rostliny. Výsledek bude i méně lákat k lezení. Pevnost a nosnost si zachová dostatečně bezpečnou.
Délka jednotlivých nohou se přizpůsobí umístění tak, aby kopírovala mírně svažitý terén.
Oproti vizualizaci bude Cukrouš v plné porostlosti mohutnější, počítá se srstí v podobě rostliny. Proto je tvar konstrukce trochu subtilnější. Jako “mokrý medvěd”.
